Hra je přirozeným způsobem sebevyjádření a komunikace dětí a poskytuje bezpečný prostor pro sdílení pocitů, vnitřních pochodů a myšlenek.
Dětská hra a její terapeutické vlastnosti
Hra je dětský jazykem a jako taková má významný terapeutický potenciál. Hra pomáhá dětem regulovat emoce, umožňuje zpracovat obtížné životních zážitky, které není možné vyjádřit slovy, a podporuje děti v hledání vlastních zdrojů. Děti se hrou také učí – o sobě samých, o světe, i o společnosti. Mnoho studií tak zdůrazňuje podstatu dětské hry při rozvoji psychomotorického vývoje, sociálních dovedností, či zdravého sebevědomí.
Co se rozumí pod pojmem „terapeutická hra„?
Terapie hrou (nebo také terapeutická hra), je přístup, který využívá léčivých vlastností hry k podpoře dětí, které se potýkají s různými psychickými obtížem či traumatem. Protože schopnost dětí slovně vyjádřit myšlenky a pocity, či logicky chápat smysl slov se teprve vyvíjí, hra poskytuje dětem možnost sdílet vnitřní pochody a zážitky jinak – skrz symboliku, příběhy, kreativitu a neverbální komunikaci.
Jak probíhá terapie formou hry?
Terapie probíhá nedirektivně – to znamená, že dítě má možnost svobodně se vyjádřit a vést tempo i obsah hry. Terapeut dítě empaticky následuje, zrcadlí emoce i tempo hry. Navazuje s dítětem bezpečný vztah a stává se “aktivním svědkem dětského procesu”.
Terapeut zároveň verbalizuje dětské aktivity, pojmenovává vyjádřené pocity a symboliku a skrz interakci a verbalizaci pomáhá dítěti vnitřně organizovat a přetvářet životní zážitky, které se do hry promítají (tzv. „opravná zkušenost“).
První hodina také slouží k diagnostickému dojmu a seznámení dítěte s terapeutem. Dítě má možnost se seznámit s prostorem a základními pravidly hry. Poté dostane dítě možnost si volně s hračkami, pomůckami a prostorem hrát. Terapeut dítě následuje a pozoruje motivaci, výběr hraček a způsob hry, interakci, ale i symbolická témata, která se do hry promítají. Zároveň sleduje pohybový a emoční projev dítěte, komunikační schopnosti, apod.
Základní stavební kameny psychoterapie
Základem úspěšné terapie je navázání terapeutického vztahu, vybudování důvěry a pocitu bezpečí, které je základem jakékoliv psychoterapeutické metody. Pokud se klient cítí ohrožen či se s terapeutem necítí dobře, terapie se stane nepříjemnou, obávanou záležitostí a ke zlepšení tak nemůže dojít. Terapie, která jde opravdu do hloubky, vždy začíná na důvěře.
Při využití terapeutické hry také pracuji s pojmy “attunement” (sladění/vyladění) a “empathic reflection” (empatický odraz). Skrz naladění se na projev klienta a soubytím (které pěkně vyjadřuje anglický výraz „being with„) v jeho emočním stavu vysílám terapeut klientovi zprávu: “Já tě vidím, já ti rozumím a jsem tady s tebou”, která je základem terapeutického vztahu – prvním stavebním kamenem úspěšné terapie.
Přečtěte si více o tom, jak vypadá individuální psychoterapie zde
Terapeutická hra a terapie hrou: Základní pravidla
Soubor základních pravidel nutných k tomu, aby se terapeutický potenciál hry mohl rozvinout, shrnula psycholožka a průkopnice herní terapie Virginia Axline. Pro využití hry jako terapie je nutné:
● rozvinout k dítěti vřelý a přátelský vztah a pocit důvěry;
● přijmout dítě takové, jaké je;
● vytvořit ve vztahu pocit svolení, aby se dítě cítilo svobodně plně vyjádřit své pocity;
● být pozorný k pocitům, které dítě vyjadřuje, a reflektovat tyto pocity zpět takovým způsobem, aby dítě získalo vhled do svého chování;
● zachovat hluboký respekt ke schopnosti dítěte řešit své problémy a dát mu k tomu příležitost;
● nepokoušet se jakýmkoliv způsobem řídit jednání nebo konverzaci dítěte, když dítě vede;
● neuspěchat čas, protože hra je postupný proces;
● stanovit pouze taková omezení, která jsou nezbytná k tomu, aby se čas ukotvil ve světě reality a aby si dítě uvědomuje svou odpovědnost v dané situaci.