Tanečně pohybová terapie (TPT) je psychoterapeutická metoda, která využívá pohybu k podpoře emocionální, sociální, kognitivní a fyzické integrace jednotlivce. (Americká asociace taneční terapie).
Co je tanečně pohybová terapie?
Základem tanečně pohybové terapie je fakt, že tělo a mysl se vzájemně ovlivňují. Emoce, životní a vztahové zkušenosti, prožitky, myšlenky i fantazie se ukládájí nejen do naší mysli a podvědomí, ale také do našeho těla a způsobu, jakým se nonverbálně vztahujeme k druhým, či jak reagujeme v sociálních situacích. Ano, „tělo si pamatuje“, a v současné době to potvrzuje stále více odborných studií i terapeutických metod.
Protože se emoce, vnitřní představy a myšlenky ukládají do tělesného prožitku a odrážejí se v pohybovém projevu, práce s tělem je vnímána jako klíč k řešení problému. Pokud se nám podaří hluboko uložené pohybové vzorce zachytit a „pozměnit“, otevíráme cestu k nápravě a zlepšení.
Protože děti komunikují především svým tělem, pohybem a hrou, tento přístup je pro ně velmi cenný.
Jak vypadá individuální tanečně pohybová terapie s dětmi?
Mnoho lidí se mylně domnívá, že tanečně pohybová terapie vypadá jako strukturovaná taneční hodina, kde terapeut využívá předem dané choreografie či hudby, a dítě direktivně vede skrz pohybové úkoly. Není tomu tak.
Přirozenou komunikací dětí je hra a mnoho sezení se tak daleko více podobá terapii hrou, při které se rozvíjí příběhy a pohybové interakce, které mají často symbolický význam.
Bojujeme tak s draky, budujeme bezpečné prostory, přehráváme důležité životní situace a měníme jejich narativ, či v různých fiktivních rolích vyjadřujeme emoce. Práce terapeuta tkví především v aktivním naslouchání, následování, vnímání a verbalizaci toho, co dítě projevem komunikuje. Terapeut dítěti pomáhá vyjádřené příběhy a emoce pojmenovávat, organizovat a poskytnout mu nové, „opravné“ fyzické a emocionální zážitky,které mohou mít léčebný účinek.
Individuální tanečně pohybová terapie tedy probíhá nedirektivně – to znamená, že terapeut nechává dítě hodinu vést, tak, aby mělo možnost volně vyjádřit své psychické, emocionální a tělesné prožitky.
Základem úspěšné terapie je navázání terapeutického vztahu, vybudování důvěry a pocitu bezpečí mezi terapeutem a klientem – to jsou stavební kameny veškeré terapeutické práce. Pokud se klient cítí ohrožen, či se s terapeutem necítí dobře, terapie se stane nepříjemnou, obávanou záležitostí a ke zlepšení tak nemůže dojít. Terapie, která jde opravdu do hloubky, vždy začíná na důvěře. Právě proto je důležité dát procesu čas a nespěchat – každé dítě i dospělý má své vlastní tempo.
Podívejte se na to, jak může pohybová hra a imaginace podpořit dítě v rozvoji seberegulace v úryvku z cenného filmu The Moving Child kanadských kolegů:
Jak vypadá první hodina?
První hodina většinou slouží k diagnostickému dojmu a seznámení dítěte s terapeutem. Dítě bude mít možnost se seznámit s prostorem a budou mu představeny různé pomůcky a hračky. Terapeut pozoruje pohybový a emoční projev dítěte, interakci, reakci na prostor a pomůcky, preference dítěte, komunikační schopnosti, apod.
Na základě observace sestavíme s rodičem léčebný plán.
Důležitým cílem terapie je navázání terapeutického vztahu, vybudování důvěry a pocitu bezpečí, které jsou základem jakékoliv psychoterapeutické metody.
Navázání vztahu založeného na důvěře je již samo o sobě terapeutické, neboť u mnoha klientů jsou tyto vztahy porušeny v důsledku traumatu či poruchy vývoje. Pohybová terapie tak nabízí nový/opravný fyzický a emoční prožitek a zkušenost.
Tanečně pohybová terapie pracuje s pojmy “attunement” (naladění) a “empathic reflection” (empatický odraz). Skrz naladění se na pohybový projev klienta a soubytím (being with) v jeho emočním stavu vysílá terapeut zprávu “Já tě vidím, já ti rozumím a jsem tady s tebou”, která je základem vztahu.
Klient je tedy přijatý takový jaký je, stejně tak jsou přijaty i jeho emoce.
Objednejte si individuální terapii zde
Jak vypadá skupinová terapie pohybem?
Skupinová tanečně pohybová terapie má obvykle flexibilní strukturu odvíjející se od stavu a koherence skupiny, vždy však začínající přivítáním a rozehřátím, a končící zklidněním těla a mysli.
Při rozehřátí je kladen důraz na tzv. “grounding”, tedy práce na psychické i fyzické připravenosti skupiny pro následující aktivity. Grounding může sestávat z odpočítávání, zpívání, tleskání, či jednoduché pohybové aktivity, která má za úkol zaměřit pozornost členů na přítomný okamžik skupiny.
Následuje práce na rozehřátí a identifikaci jednotlivých částí těla, které jsou základem sebekontroly a sebeuvědomění. Dle stavu a nálady skupiny pak přichází hlavní část, která může sestávat z jednoduchých pohybových aktivit s pomůckami (hudební nástroje, balonky, šály, obruče), práce ve dvojicích, práce s rytmem, skupinové improvizaci, či opičí dráze. Záměrem je vytvořit prostor pro sebevyjádření, podnítit interakci, vybudovat sociální vazby, a zlepšit prostorové vnímání. Následné zklidnění pak připraví klienta na ukončení skupiny.
První setkání je většinou “oťukávací”. Děti a rodiče se setkávají s novými tvářemi a seznamují s terapeutem. Ten skrz představení nejrůznějších pohybových a tanečních aktivit a pomůcek zjišťuje preference dětí, jejich celkové naladění a míru spolupráce, na základě čehož pak určí směr dalších setkání.
Na co se skupinová terapie pro děti zaměřuje:
- Vytvoření bezpečného prostředí pro sebevyjádření
- Identifikace vlastního těla a jeho částí (body awareness a body image)
- Přijetí každého člena takového, jaký je, ocenění jeho jedinečnosti
- Rozvoj kreativity a imaginace
- Zlepšení propriocepce a prostorové orientace
- Práce na sebekontrole a kontrole impulzivního chování
- Budování spolupráce a respektu k druhým
- Rozvoj zdravých sociálních vazeb
- Uvolnění tělesného i duševního napětí
- Podpora rozvoje smyslového vnímání
Objednejte dítě na skupinovou terapii zde